Dušnost představuje jeden z nejčastějších příznaků, které doprovází mnoho nemocí. Jde o subjektivní pocit. Pacient při dušnosti udává pocit nedostatku vzduchu anebo ztíženého a namáhavého dýchání. Dušnost může být vázána na fyzickou námahu, ale existuje i klidová dušnost, která je mnohem více zneklidňující. Dušnost může být také definována jako zrychlené dýchání, ztížené dýchání, zhoršený nádech. Dušnost může potenciálně ohrožovat i život člověka, pakliže se nevěnuje dostatečná pozornost jejím příčinám, správné diagnostice a léčbě.

Příčiny dušnosti

Příčiny dušnosti mohou být různé a ne vždy musí být závažné. Někdy za nimi totiž stojí nadváha anebo rozrušení či jinak narušená psychika. Dušnost udávají i ti s hysterickým záchvatem. Bohužel dušnost způsobují i mnohem závažnější stavy, jakými jsou onemocnění plic, srdce, cévního systému, chudokrevnost anebo i autoimunitní onemocnění.

Pakliže máme být přesní, dušnost je typickým příznakem vdechnutého předmětu, astmatického záchvatu, zápalu plic, zánětu průdušek, pneumotoraxu a hydrotoraxu, otoku plic, selhávání levé srdeční komory, rozedmě plic, chronické obstrukční choroby, vysokého krevního tlaku, rakoviny plic, onemocnění štítné žlázy, které doprovází struma, plicní fibrózy, plicní embolie, srdeční arytmie, plicní hypertenze, anginy pectoris, zúžení nebo nedomykání srdečních chlopní, otravy anebo sepse, perikarditidy, kardiomyopatie, aneuryzmatu a lupusu erythematodes. Dušnost může také způsobit trauma, svalová slabost a nervové degenerativní onemocnění svalů, které známe i jako myasthenia gravis.

Co nám dušnost říká

Dušnost je výstrahou organismu, že je v ohrožení v důsledku nějaké vážné zdravotní poruchy. Pravda, někdy dušnost doprovází i psychický výkyv, který je naprosto neškodný, ale i přesto bychom dušnost neměli podceňovat.

Rozpoznání dušnosti

Abyste dušnost mohli rozpoznat, musíte vědět, jak se projevuje. Rozpoznání je důležité v rámci rychlé diagnostiky a následné správné léčby. Základem tedy je vytvoření anamnézy. Dále je důležité všimnout si rychlosti a hloubky dýchání, zvuků při dýchání, zatahování měkkých částí hrudníku, schopnost řeči při dušnosti (obvykle je sekaná anebo zcela nemožná), celkově může dušný člověk vypadat zchváceně, unaveně, lhostejně, pasivně, může trpět úzkostí anebo může být naopak velmi aktivní, neklidný, roztěkaný. Dušný člověk je bledý a při těžší dušnosti může mít namodralou kůži, ušní lalůčky, nehty, rty i jazyk. Dušnost doprovází i zrychlená srdeční činnost.

Dušnost a diagnóza

Diagnostika dušnosti vyžaduje anamnézu, objektivní fyzikální vyšetření, a pak také i další druhotná pomocná vyšetření, která pomohou lékaři rozlišit, zda jde o dušnost srdeční, plicní, mimohrudní anebo psychogenní.  Mezi tato vyšetření patří EKG, echokardiografie (sono srdce), rtg. srdce a plic, funkční kardiologické vyšetření, CT, bronchoskopie, funkční plicní vyšetření (spirometrie), CT mozku, MRI mozku, neurologické vyšetření, laboratoř (krevní odběry na cukr, močovinu v séru, vyšetření acidobazické rovnováhy), psychiatrické vyšetření a další.

Léčba dušnosti

Léčba dušnosti se odvíjí od její příčiny. Často je při ní nutná mezioborová spolupráce hned několika lékařů. Do té doby než se zjistí podstata problému, řeší se obvykle příznak, a tedy podává se theofylin a případně i léky na usnadňující vykašlávání hlenů. K základním prostředkům bývá i podávání kyslíku, klid na lůžku a zamezení fyzické námahy.

Další články z rubriky

Štítky: , , , , ,

Tvůj komentář k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>